Talent Plzeň Handball

Při závěrečném rozstřelu si Michal Tonar vybavil poslední extraligové finále, v němž v pátém zápase s Karvinou rozhodl proměněnou sedmičkou o mistrovském titulu pro Talent. Zatím posledním, který byl udělený.

Letos je Talent tým Plzeňského kraje teprve v semifinále, i proto, že v neděli zvládl ve čtvrtém zápase sedmičky lépe než domácí Kopřivnici a po vítězství 3:1 na zápasy postoupil mezi kvarteto nejlepších celků extraligy.

"Zaplaťpánbůh jsme to zvládli a můžeme se připravovat na semifinále, které začíná už o víkendu," hlásil pak jeden z úspěšných exekutorů sedmiček Michal Tonar.

Dalšího soupeře Talentu určí jeho otec na lavičce Zubří. Pokud zvládne ve středu pátý zápas na palubovce vítěze základní části Karviné, přiveze svůj tým do Plzně on. "Jo, to by bylo hustý," pousmál se Michal Tonar mladší. V opačném případě by se Talent střetl s pražskou Duklou, to by byl také jistě pikantní souboj.

Ale pojďme ještě zpátky do Kopřivnice, kde jste mohli rozhodnout oba zápasy v normální hrací době. Zejména ten první, v němž jste vedli čtvrt hodiny před koncem o osm branek. Proč se to nepovedlo?

Bylo to vlastní nedisciplinovaností, byli jsme často vylučovaní. Soupeř navíc vytáhl osobku na Milana Škvařila a my jsme se s tím nedokázali vypořádat. Nakonec jsme ztratili celý zápas, byla to jednoznačně naše chyba. Takové mužstvo, jaké máme my, by si koncovku mělo lépe pohlídat.

Co jste si po té porážce řekli? Asi nebyl prostor věšet hlavy?

Večer jsme si to na hotelu rozebrali u videa. Těch posledních patnáct minut jsme si pustili celých. Tušili jsme, že Kopřivnice zkusí něco podobného znovu, když s tím byla úspěšná. Chtěli jsme se připravit a napravit ten výpadek, každý byl naštvaný.

Ale povedlo se to jen částečně, že?

V první půli jsme se s tím popasovali dobře, vypracovali jsme si náskok. Šli jsme za vítězstvím. Bohužel ve druhém poločase, jsme neproměňovali šance a Kopřivnice dávala góly z rychlých protiútoků. V tom je její největší síla. Zdramatizovali to a dovedli zápas až do sedmiček. V nich je to i o štěstí.

Byly to velké nervy? Nebo jste si říkali, že máte v záloze ještě pátý zápas doma?

Ne, chtěli jsme to ukončit za každou cenu. Na tréninku teď házíme i sedmičky, je nás nějakých sedm osm. Počítáme i s tím, že zápasy můžou dojít do rozstřelu. Zaplaťpánbůh to dopadlo dobře.

Trenéři říkali, že nemuseli nikoho přemlouvat, všichni jste chtěli jít házet. Ukazuje to na sebedůvěru?

Myslím, že to je už od předloňské sezony, kdy jsme si tím prošli ve finále s Karvinou. Víme, o čem to je. Je potřeba zachovat chladnou hlavu a nějak to propálit do brány. Máme plno zkušených hráčů, co prošli zahraničím a reprezentací. Ale sedmičky jsou vždycky loterie, i když to možná zní jako klišé, je to tak.

Vy osobně jste jejich tradičním exekutorem, radil si spoluhráčům?

Ne, to vůbec ne. Každý máme jednu, dvě rány jisté. Pak už je na každém, co zvolí. Je potřeba se soustředit. Jsme rádi, že se štěstí přiklonilo na naši stranu a jsme v semifinále.

A v něm můžete narazit na Zubří, které trénuje váš otec a sérii s Karvinou mají vyrovnanou 2:2 na zápasy. Přál byste si střetnout se v semifinále s jeho týmem?

No, fandím Zubří. V pátém zápase se může stát cokoliv, Karviná by mohla být hodně pod tlakem. Bylo by to husté. Táta nás dobře zná, kádr se od jeho odchodu příliš nezměnil. A mladí kluci v Zubří se zvedli, Mizera v brance předvádí neskutečné výkony. Bylo by to zajímavé.