Fotograf Talentu jméno dárce, který mu zachránil život, nezná

Ze zápasů Talentu ho dobře znáte, ale teď si ho představíme trošku jinak. Muž, který už léta pobíhá s fotoaparátem kolem palubovky městské haly na Slovanech je Hynek Sladký, bývalý sportovec, starosta Kyšic? Ale také jeden ze šťastných pacientů, kterému pomohla Nadace pro transplantace kostní dřeně. A právě té věnováno páteční extraligové utkání se Zubřím, která má podtext Házená na dřeň.

"Asi nemusím zdůrazňovat, jak jsem rád, že se to takhle seběhlo," říkal Hynek Sladký s pro něho typickým úsměvem na rtu. I díky Nadaci, která zřídila Registr dárců kostní dřeně se rychle podařilo najít vhodného dárce, se podařilo včas zažehnat chronickou leukémii, kterou u něho zjistili v roce 2011. 

Jak se vůbec přišlo na to, že trpíte leukémií?

Byla to vlastně náhoda. Už po čtyřicítce jsem začal chodit k doktoru s tlakem a jednou za půl roku mi vzal krev. Jednou se na mě tak podívá a říká: mně se tam něco nelíbí. A poslal mě na vyšetření na hematologii. Tam následoval odběr kostní dřeně a zjistili, že mám chronickou leukémii. Zpočátku mě jen sledovali, dokonce už to vypadlo, že mě i vyřadí z evidence. To bylo někdy v dubnu 2011, ale v červenci nastala radikální změna, k horšímu. Jako první vyslal tehdy signál zase můj lékař.

Pozoroval jste na sobě v té době nějakou únavu nebo příznaky?

Já jsem na sobě fyzicky nic nepociťoval, ale když jsem se pak setkával s různými lidmi, tak říkali, že byli unavení. V mém případě vděčím důslednosti lékaře, taky jsem mu poděkoval.

Teď o tom vyprávíte klidně, ale jaká byla první reakce?

Je to zásah do organizmu, nebudu říkat, že ne, ale já k tomu vždycky přistupoval optimisticky. Paní doktorka se mě pozvala, že pokecáme. No jak jsme tak mluvili, řekla, že se tam něco našlo - čtyři latinský slova, rozuměl jsem jen tomu na konci: leukemie. Zpočátku mě zase jen sledovali, chodil jsem každý týden na kontrolu, ale v září zjistili, že se něco děje a doporučili transplantaci kostní dřeně. Že sice není nutná hned, ale jednou by prostě přijít musela, že to může trvat rok, tři, že se nedá nic předpovědět.

Foto

Vy jste se rozhodl, že ji podstoupíte hned?

Souhlasil jsem, protože nikdy nevíte, co se může stát. Já byl tehdy relativně v kondici. 

Co následovalo?

Řekli, že budou hledat dárce. Asi po třech týdnech bylo jasné, že v České republice nikdo takový není, takže mě zadali do mezinárodní databáze. No a v říjnu se ozvali, že dárce mají.

Taková rychlost je běžná nebo to byla spíš náhoda?

Já nevím, ale našel se rychle. No a potom už vše směřovalo k termínu, že transplantace by měla být do konce roku. V takové chvíli člověk nepřemýšlí, že se blíží Vánoce, aby řekl, že do toho nepůjde. Nastoupil jsem do nemocnice, měl jsem i chemoterapie, protože musí zabít všechny špatné buňky a zbavit člověka imunity. No a 30. listopadu v poledne přišel doktor, že vše potřebné dávají v Německu do letadla, ve tři přistálo na Ruzyni a večer proběhla operace.

Co se vám během toho odpoledne honilo hlavou?

Člověk je sám na pokoji, kde má sice televizi, ale nikam nesmí, tak přemýšlí. Říkal jsem si, že letadlo je sice nejbezpečnější dopravní prostředek, ale co kdyby?

Nakonec se vše povedlo?

To ano. Musím říct, že pro pacienta to vlastně není nic zvláštního. Napojí vás na všechny možné přístroje, když bych to měl popsat pro laika, tak dostane pytlík s krví, za necelou hodinu je hotovo.

A teď můžete žít plnohodnotný život?

Naštěstí v mém případě všechno proběhlo bez komplikací. Nemám žádné omezení, jen chodím každý rok na kontrolu. 

Dárci jsou anonymní, že?

Já vím jen to, že ten můj byl z Německa a to jsem ještě zjistil náhodou. Asi po roce jsem mu přes registr napsal poděkování, snad mu ho předali. (úsměv) Ale jednou za rok se dělá poděkování dárcům, sezvou tam všechny dárce a na konci jednoho s nich seznámí s příjemcem, ale to bývá řádově až po deseti letech. To jsou pak opravdové emoce.

Řada plzeňských házenkářů se rozhodla, že vstoupí do registru dárců, co na to říkáte?

Že je to úctyhodný čin. On si to málokdo uvědomuje, co vlastně udělali. Myslím, že ani ti, co kostní dřeň darují, protože on jde na dva dny do nemocnice a tím to pro něj končí.

Foto

Cookies

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Některé z nich jsou k fungování stránky nezbytné, ale o některých můžete rozhodnout sami. Více informací zde.