Šance na postup jsou prakticky nulové, s čím půjdete do odvety?
S takovým soupeřem už se asi letos nepotkáme, takže jsme rádi, že můžeme zase nabrat nové zkušenosti. A já doufám, že to nebude taková nakládačka jako ve Španělsku.

Co udělat pro to, aby to bylo lepší?
My jsme i tam byli schopní držet v první půli krok, dokud jsme vydrželi se silami. Když jsme byli v útoku trpěliví, šance přicházely a celkem jsme je i proměňovali. Ale už koncem poločasu nám došlo a oni odskočili o pět branek. No a ve druhé půli na nás vlétli a pak už ztráta narůstala. V útoku jsme se motali, obrana nebyla dost agresivní. Jejich hráči na spojkách se točili po deseti minutách, byli čerství a rozstříleli nás. Pak se to na nás valilo.

Co budete doma považovat za dobrý výsledek? Kdy budete mít dobrý pocit?
Uvidíme, to bych nechtěl předem říkat. Oni točí všech šestnáct hráčů, my zase tolik variant na střídání nemáme. To je znát. Navíc mají narostlejší hráče, jejich pojetí je silovější. Na góly se moc nenadřou. (úsměv)

Vy už poněkolikáté nejspíš skončíte v evropském poháru ve stejné fázi. Co by bylo potřeba, abyste nakoukli třeba aspoň o kolo dál?
Pořád říkáme, že by bylo potřeba větší štěstí na los. Ale asi bychom museli mít silnější mančaft, abychom mohli točit víc hráčů a nebyl vidět rozdíl ve hře. U Pamplony nebylo znát, kdo je ze základní sestavy.

V čem jsou takové zápasy přínosem? Není to spíš deprimující?
To ne, každý si tam něco najde, i když vás soupeř celý zápas školí a jste spíš za otloukánka. Je to povzbuzení do další práce, když vidíte, kam až se dá dostat.