Chance playoff Strabag Rail extraligy

Titul přijímám s pokorou, říká trenér Tonar

31. 05. 2019


Mezi prvními gratulanty, kteří za ním spěchali na palubovku, byl jeho předchůdce na lavičce Talentu, dlouholetý spoluhráč a parťák Martin Šetlík. Ten házenkáře Plzně dovedl ke třem titulům. Michal Tonar si po nedělním dramatu s Karvinou připsal premiérový zlatý zářez v roli hlavního kouče.

 

"Na Martina musím ještě přitlačit. Mám hozenou rukavici hodně vysoko, zatím jsem mu dorovnal jen jeden triumf. Uvidíme, co přinese budoucnost. Ale znáte to, práce trenéra je hodně choulostivé živobytí," usmíval se 49letý Tonar. Loni ve finále s Karvinou neuspěl, na druhý pokus už rivala přetlačil.

 

Bylo páté finále nejlepším zápasem, který jste odkoučoval?

Když byl s touhle zlatou tečkou, stoprocentně ano. Jinak byl stejný, jako všechny předchozí v sérii. Extrémně těžký a vyrovnaný, tahalo se to až do sedmiček. S velkou pokorou přijímám, že jsme to zvládli.

Je to přesně dvacet let, co jste na stejném místě právě s Martinem Šetlíkem, ještě jako hráči, slavili druhý titul s tehdejším Kovopetrolem. Ve finále jste pokořili Frýdek-Místek a tým se rozprchl do světa. Vybavilo se vám i to?
Samozřejmě, že mám v sobě i tyhle vzpomínky. A možná tam malé paralely jsou. I tenhle tým čeká během léta nějaká obměna, i když ne tak radikální jako tehdy. Loni Plzeň získala po dvaceti letech Český pohár, teď je to dvacet let od toho hráčského titulu. Kdo ví, třeba to ten nahoře nějak řídí.

Když jsme u čísel, titul se do Plzně vrátil po třech letech...
Jsem za něj šťastný. Kluci každý den makali jako šrouby, i ve finále ukázali sílu a velkého ducha. Nebyli jsme v jednoduché situaci, před čtvrtým zápasem nám nikdo nevěřil. Ani pátá bitva se nevyvíjela dobře, v poločase jsem byl v kabině trošku hektický. Ale s jediným cílem, aby se hráči dali dohromady a zase začali fungovat jako tým. A oni pak znovu ukázali, jak házenou cítí.

Myslíte, že finále rozhodla i větší pokora, kterou jste měli?
Víte, já jsem řekl v Karviné, že po sérii se k některým jejich prohlášením vyjádřím (karvinský kouč Michalisko po prvním finále prohlásil, že někteří hráči Plzně provokovali jeho tým nevhodnými osobními poznámkami na rodiny, pozn. aut.). Ale nechám to být. Nemám zapotřebí reagovat na nesmysly. Jsem moc rád, že za svůj tým můžu dát ruku do ohně. A že to, co se proti klukům řeklo, byla jedna velká lež.

Poslední dva zápasy rozhodly rozstřely, vy jste v nich měli stoprocentní úspěšnost. Je to v tak vypjaté chvíli o mentální síle?
Je to i o štěstí, kolikrát vám míč sklouzne přes palec a střela jde úplně jinam. Jsem rád, že jsme to zvládli, protože úspěšnost v sedmimetrových hodech během sezony jsme rozhodně neměli oslnivou. Ale jistě, bylo to především o té hlavě a kluci se v klíčových momentech skvěle připravili. Včetně gólmanů. Protože chytit sedmičku při zápase a v rozstřelu, to je o něčem jiném.

Série na pět zápasů, dva rozstřely... Lepší reklamu jste házené v Česku asi udělat nemohli.
Je dobře, že se ve finále potkaly tyhle dva mančafty. Už základní část ukázala, že Karviná a my trošku přečuhujeme zbytek ligy, bodově jsme odskočili. To neznamená, že play off bylo snadné, my jsme měli tvrdou práci i v semifinále s Jičínem. A finále jen potvrdilo, že s Karvinou je to strašně vyrovnané. Není to tak, že jeden tým toho druhého dokáže porazit rozdílem deseti gólů.

Plzeňské tituly chodí po vlnách. S Kovopetrolem jste jako hráč slavil dva (1998, 1999), Talent získal tři v řadě (2014 - 2016). Takže teď přijde čtyřletá šňůra?
Ježišmarjá, vždyť je chvilku po finále! (smích) Zase to beru s pokorou. Teď to pořádně oslavíme a v létě opět začne tvrdá práce. A půjdeme znovu krůček po krůčku.

(idnes.cz, Zdeněk Soukup)